5 mýtů o psech, kterým lidé pořád věří

O psech koluje spousta povídaček, které se předávají z generace na generaci. Některé jsou neškodné, jiné mohou psovi uškodit. Vybrali jsme pět nejrozšířenějších a vysvětlujeme, jak je to doopravdy. Pokud máte pochybnosti, váš veterinář vám rád poradí.

1. Psi vidí černobíle

Není to pravda. Psi barvy vidí, jen jinak než my. Lidé mají v sítnici tři typy čípků, které vnímají barvy, psi jen dva. Jejich vidění se proto podobá vidění člověka s poruchou rozlišování červené a zelené.

Psi dobře rozlišují modrou a žlutou. Červenou a zelenou naopak od sebe skoro nerozeznají a vidí je spíš jako odstíny žlutohnědé nebo šedé. Proto může mít pes potíž najít červený míček v zelené trávě, zatímco modrý nebo žlutý najde snadno.

Ostrost vidění mají psi horší než lidé, zato lépe vidí za šera a výborně zachytí pohyb. A hlavně se spoléhají na čich, který je nesrovnatelně citlivější než ten náš.

2. Psí sliny hojí rány

Tohle je jen částečně pravda a v praxi spíš mýtus. Psí sliny obsahují některé látky s antibakteriálním účinkem a olizování ránu mechanicky čistí. Zároveň ale mají psi v tlamě velké množství bakterií, které se do rány dostanou. Stačí si vzpomenout, co všechno pes venku očichává a sní.

Opakované olizování navíc ránu dráždí, brání jejímu zacelení a může vést k infekci. Proto veterináři po operaci nebo u poranění používají ochranný límec nebo obleček. Pokud si pes ránu stále olizuje, nenechávejte to být a poraďte se s veterinářem.

Ani olizování lidských ran není dobrý nápad. U lidí s oslabenou imunitou může vzácně způsobit vážnou infekci.

3. Fena by měla mít aspoň jednou štěňata

Tato představa je pořád rozšířená, ale je mylná. Fena štěňata pro své zdraví ani psychickou pohodu nepotřebuje. Březost a porod naopak s sebou nesou vlastní rizika. Kvůli tomuto omylu se navíc zbytečně rodí štěňata, pro která se pak hledá domov, a útulky jsou plné.

Pokud s fenou neplánujete chovat, stojí za to probrat s veterinářem kastraci. Kastrace zabraňuje nechtěné březosti, odstraňuje riziko hnisavého zánětu dělohy, který je u starších nekastrovaných fen poměrně častý a nebezpečný, a podle doby provedení snižuje riziko nádorů mléčné žlázy.

Kastrace je ale operace, která má i své nevýhody. Vhodný věk a to, zda je pro konkrétní fenu přínosem, závisí na plemeni, velikosti i zdravotním stavu. Proto je rozhodnutí vždy na domluvě s veterinářem. A jedna věc ještě: kastrace sama o sobě nevychová. Některé feny se po ní zklidní, jiné se nezmění.

4. Trocha čokolády psovi neublíží

Čokoláda je pro psy opravdu jedovatá. Obsahuje theobromin a kofein, které pes odbourává mnohem pomaleji než člověk, a proto se mu v těle hromadí. Otrava se může projevit zvracením, průjmem, neklidem, zrychleným dechem a tepem, třesem až křečemi.

Nejnebezpečnější je hořká čokoláda a kakao, které obsahují nejvíc theobrominu. Mléčná čokoláda ho má méně a bílá jen velmi málo. Záleží také na velikosti psa: malý pes může mít potíže už po menším množství.

Ani velkému psovi čokoládu nedávejte, ani „jen kousek“. Pokud pes čokoládu sní, zavolejte co nejdřív veterináři. Řekněte mu, jaký druh a kolik zhruba snědl a kolik pes váží. Neváhejte, rychlá pomoc je nejúčinnější.

5. Psí blechy člověka nekoušou

Mylné. Blechy, které žijí na psech a kočkách, dávají přednost svým zvířecím hostitelům, ale když mají hlad a zvíře není po ruce, kousnou i člověka. Na lidech se natrvalo neusadí, ale jejich štípance svědí a obvykle se objevují na kotnících a lýtkách.

Většina blech přitom nežije přímo na psovi, ale v jeho okolí. Vajíčka, larvy a kukly se schovávají v pelíšku, kobercích a štěrbinách podlahy. Pokud pes blechy má, je potřeba ošetřit nejen jeho, ale i prostředí, kde se pohybuje. Vhodný přípravek vám doporučí veterinář. Více o blechách a dalších parazitech najdete v článku o vnějších parazitech psů.

Při běžné úpravě srsti se blechy nebo jejich trus často odhalí jako první. Pravidelné vyčesávání a kontrola srsti, kterou nabízíme v rámci našich služeb, pomáhá problém zachytit včas.

Na co se spolehnout

Ne všechno, co se o psech říká, je pravda. Dobrý majitel by měl vědět, co psovi skutečně škodí a co mu prospívá. Když si nejste jistí, raději se zeptejte veterináře, než abyste se řídili radou ze sousedství.