Canisterapie: jak pes pomáhá lidem v nemocnicích, domovech a školách

Canisterapie je podpůrná metoda, při které pes pomáhá lidem zlepšit psychickou pohodu, pohyb nebo komunikaci. Nenahrazuje léčbu, ale vhodně ji doplňuje. Pes s psovodem přichází za lidmi do nemocnic, domovů pro seniory, dětských domovů, škol nebo zařízení pro lidi s postižením.

Název vychází z latinského slova canis, tedy pes. Podstatou je přirozený kontakt: pohlazení, mazlení, hra nebo jen klidná přítomnost zvířete, která dokáže otevřít dveře tam, kde se slovy těžko proniká.

Komu canisterapie pomáhá

Pes nehodnotí, nespěchá a nic neočekává. Právě proto se s ním mnoho lidí uvolní snáz než s dalším člověkem. Canisterapie se využívá například u těchto skupin:

• senioři v domovech a léčebnách, kteří se cítí osamělí nebo ztrácejí zájem o okolí,
• děti v dětských domovech, nemocnicích a školách, kde pes pomáhá zvládat stres, smutek i učení,
• lidé s duševním onemocněním, depresí nebo úzkostmi,
• lidé s tělesným nebo mentálním postižením a pacienti při rehabilitaci,
• děti s poruchami autistického spektra, kterým může pes usnadnit navázání kontaktu.

U dětí, které prožily ztrátu blízkého člověka, může pes nabídnout bezpečnou blízkost a útěchu. Senioři se díky pravidelným návštěvám často více rozpovídají, vzpomínají na vlastní zvířata a těší se na další setkání.

Co může canisterapie podpořit

Účinky se obvykle dělí na psychické, sociální a pohybové. Terapeut si s klientem nebo s personálem zařízení stanoví konkrétní cíl a podle něj volí činnosti se psem.

Psychika a komunikace

Kontakt se psem často zlepší náladu, sníží napětí a dodá chuť do činnosti. Člověk, který jinak mlčí, začne psa oslovovat, chválit ho nebo mu dávat povely. Terapeut tak může nenásilně procvičovat řeč, paměť, pozornost i myšlení.

Pohyb a jemná motorika

Hlazení, kartáčování srsti, házení míčku nebo podávání pamlsku jsou ve skutečnosti cviky. Procvičují ruce, prsty, paže i koordinaci pohybů. Procházka se psem zase motivuje k chůzi lépe než strohý pokyn „projděte se po chodbě“.

Polohování

Zvláštní technikou je polohování. Používá se u lidí, kteří se sami nemohou hýbat nebo mají výrazně omezený pohyb. Klidný pes leží u pacienta nebo ho podpírá, zahřívá ho a jeho pravidelné dýchání působí uklidňujícím dojmem. Polohování se často zmiňuje jako vhodné u lidí se svalovým napětím, třesem nebo křečemi. Vždy ho vede zkušený psovod, ideálně ve spolupráci se zdravotníky nebo fyzioterapeutem.

Formy canisterapie

V praxi se rozlišuje několik forem podle toho, jak cíleně se se psem pracuje:

• aktivity za pomoci psa, tedy volnější návštěvy, které mají hlavně potěšit a zpříjemnit pobyt v zařízení,
• terapie za pomoci psa, kdy se pracuje na předem stanoveném cíli a průběh se zaznamenává,
• vzdělávání za pomoci psa, například ve školách, kde pes pomáhá s motivací ke čtení nebo s učením se ohleduplnosti.

U cílené terapie často spolupracují další odborníci, například psycholog, logoped, fyzioterapeut, ergoterapeut nebo speciální pedagog.

Jaký pes se pro canisterapii hodí

Rozhoduje povaha, ne plemeno. Pes může být velký i malý, s průkazem původu i bez něj. Musí ale splňovat několik důležitých předpokladů:

• je klidný, přátelský a vyrovnaný, vyhledává kontakt s lidmi a neagresivní je i ve stresu,
• snese neobvyklé zvuky, pachy, invalidní vozíky, berle i neobratné nebo prudší dotyky,
• je dobře ovladatelný a spolehlivě reaguje na povely,
• je zdravý, pravidelně očkovaný a odčervený, má čistou a upravenou srst a zkrácené drápky.

Na čistotu se u canisterapeutických psů dbá víc než obvykle. Pes přichází do zařízení, kde jsou lidé s oslabenou imunitou nebo ležící pacienti, takže pravidelné koupání, vyčesání srsti a ostříhané drápky, které nikoho neškrábnou, jsou samozřejmostí. Pokud s úpravou srsti nebo drápků potřebujete pomoct, podívejte se na naše služby.

Pes i psovod obvykle před zahájením práce absolvují zkoušky u organizací, které se canisterapií zabývají. Prověřuje se při nich povaha psa, jeho reakce na zátěžové situace i souhra s psovodem.

Co musí zvládnout psovod

Psovod je stejně důležitou součástí týmu jako pes. Musí být empatický, trpělivý a umět zvládnout nečekané nebo krizové situace. Měl by rozumět potřebám a omezením lidí, se kterými pracuje, a dodržovat pravidla zařízení.

Především ale musí znát svého psa. Pozná, kdy je unavený, kdy ho něco stresuje a kdy je čas návštěvu ukončit. Dobrý psovod nikdy nenutí psa do kontaktu, který mu je nepříjemný. Pes potřebuje po práci odpočinek, dostatek spánku a obyčejný psí život s procházkami a hrou.

Na co nezapomínat

Canisterapie není vhodná pro každého. Lidé s alergií na psí srst, se silným strachem ze psů nebo s některými zdravotními omezeními by se jí měli vyhnout nebo ji absolvovat jen po domluvě s lékařem. Zařízení proto návštěvy předem plánuje a ví, kteří klienti o psa stojí.

Pokud uvažujete, že byste se svým psem začali canisterapii dělat, začněte tím, že si zjistíte, které organizace v okolí pořádají kurzy a zkoušky. Promluvte si se zkušenými týmy a poctivě zhodnoťte, zda by váš pes takovou práci zvládal a těšila by ho.