Vnitřní parazité psů: škrkavky, tasemnice a další, odčervení

Vnitřní parazité žijí nejčastěji ve střevě psa a dlouho se nemusí nijak projevit. Pes se jimi může nakazit snadno, při čichání k trusu, sežráním kořisti nebo od matky už jako štěně. Základem ochrany je pravidelné odčervování podle plánu, který doporučí veterinář, a dobrá hygiena. Některé parazity totiž mohou chytit i lidé, hlavně děti.

Jak se pes nakazí

• očicháváním a olizováním trusu jiných zvířat nebo kontaminované trávy a půdy,
• sežráním myši, zbytků zvířat nebo syrového masa,
• spolknutím blechy při okusování srsti,
• štěňata od matky už v děloze nebo mateřským mlékem,
• u některých parazitů přes kůži nebo bodnutím hmyzu.

I pes, který žije v bytě a chodí jen na krátké procházky, se může nakazit. Úplně se tomu zabránit nedá, dá se ale nákazu včas odhalit a léčit.

Škrkavky

Škrkavky jsou nejčastějšími střevními parazity, zvlášť u štěňat. Dospělí červi žijí v tenkém střevě a mohou být dlouzí i několik centimetrů. Pes se nakazí spolknutím vajíček z prostředí. Štěňata je velmi často dostávají už od matky, a proto se odčervují už v prvních týdnech života.

U štěňat se nákaza projevuje nafouklým bříškem, hubnutím nebo pomalým růstem, matnou srstí, průjmem nebo zvracením. Dospělí psi často nemají žádné příznaky, a přesto vajíčka šíří do okolí.

Škrkavky psů mohou nakazit i člověka. Nejvíc ohrožené jsou malé děti, které si hrají na pískovišti nebo v trávě a strkají ruce do pusy. Proto je důležité po psovi uklízet a dodržovat hygienu.

Tasemnice

Nejběžnější tasemnici psů přenášejí blechy. Pes ji získá, když při okusování srsti spolkne nakaženou blechu. V trusu nebo ve srsti kolem řitního otvoru pak můžete vidět drobné bílé článečky, které připomínají zrnka rýže a mohou se pohybovat. Pes si někdy sedá a „jezdí“ zadkem po zemi.

Protože je tato tasemnice spojená s blechami, je potřeba řešit oboje zároveň: odčervit psa a zbavit ho i prostředí blech.

Existují i další tasemnice, kterými se pes nakazí například sežráním myši nebo syrových vnitřností. Některé z nich jsou velmi nebezpečné pro člověka. I to je důvod, proč pravidelné odčervování a hygiena nejsou jen záležitostí psa, ale celé rodiny.

Měchovci

Měchovci jsou drobní červi, kteří se zachycují na stěně tenkého střeva a sají krev. Pouhým okem je v trusu neuvidíte, odhalí je vyšetření trusu. Pes se nakazí spolknutím larev, štěňata také mateřským mlékem a larvy mohou proniknout i přes kůži. U štěňat a oslabených psů mohou měchovci způsobit chudokrevnost, průjem s příměsí krve a celkovou slabost. Silné napadení je pro štěňata nebezpečné.

Tenkohlavci

Tenkohlavci žijí v tlustém a slepém střevě, kde dráždí sliznici a způsobují záněty. Typickým projevem je opakovaný průjem, často s hlenem nebo krví, a hubnutí. Vajíčka jsou v prostředí velmi odolná a přežívají dlouho, proto se nákaza snadno opakuje. Léčba vyžaduje veterináře a někdy se musí opakovat.

Prvoci a další parazité

Kromě červů mohou psy trápit i jednobuněční parazité, například giardie. Způsobují opakované nebo vleklé průjmy, hlavně u štěňat a psů z větších chovů. Běžné odčervovací přípravky na ně obvykle nestačí a je potřeba jiná léčba podle veterináře.

Zvláštní skupinou jsou srdeční a podkožní červi, které přenášejí komáři. Vyskytují se hlavně v teplejších oblastech Evropy. Pokud se psem cestujete na jih, proberte předem s veterinářem vhodnou ochranu.

Jak často psa odčervovat

Pevný interval pro všechny psy neexistuje. Záleží na věku psa, na tom, kde a jak žije, zda loví, jí syrové maso, chodí mezi jiné psy nebo žije s malými dětmi. Štěňata se odčervují často a opakovaně, dospělí psi obvykle několikrát ročně. Plán vám sestaví veterinář. Místo odčervování naslepo lze také pravidelně nechat vyšetřit trus a léčit podle výsledku.

Přípravky na vnější parazity, jako jsou běžné obojky, na střevní červy nepůsobí. Existují ale kombinované přípravky, které působí na vnější i některé vnitřní parazity. Který je pro vašeho psa vhodný, poradí veterinář.

Příznaky, se kterými k veterináři

• opakovaný nebo krvavý průjem, zvracení,
• hubnutí přesto, že pes dobře žere,
• nafouklé břicho u štěněte, matná srst,
• červi nebo jejich články v trusu nebo ve srsti kolem řitního otvoru,
• slabost, únava, bledé sliznice.

Hygiena chrání psa i rodinu

• Uklízejte po psovi trus, na procházce i na zahradě.
• Myjte si ruce po manipulaci se psem, s jeho miskou a před jídlem, učte to i děti.
• Nedovolte psovi žrát trus, mršiny a kořist.
• Pravidelně psa chraňte před blechami.
• Pelíšky a misky udržujte čisté.

Pokud má pes dlouhou srst, udržujte okolí řitního otvoru čisté a krátce zastřižené. Usnadní to hygienu a snáz si všimnete případných článečků tasemnice. S úpravou srsti vám rádi pomůžeme, podívejte se na naše služby.